„Krakonošova zahrada v užším smyslu je onen kraj, ono do tvrdé země zaryté údolí Úpy, kolem něhož se rýsují veliké, svaté, pohádkové obrysy: Sněžka, Kozí hřbet, Brendy, Žaltman, Hejšovina….Potkáte tu černé erratické balvany podobné modlám, a permská půda je červená skoro jako krev. Z jara prýští ze skal a lesů stříbrná vlhkost, zurčí praménky a řítí se bystřiny, a snad nikde na světě pak nevykvete tolik sasanek, tolik slziček, vřesu a mateřídoušky, hořkého koření, tolií a vstavačů jako tam.“   

Bratři Čapkové – předmluva autobiografická 

Město Úpice leží v severovýchodních Čechách, asi 14 km jihovýchodně od Trutnova a 20 km severozápadně od Náchoda, jeho rozloha je 1530 ha. Rozprostírá se v Podkrkonoší, na březích středního toku řeky Úpy, která protéká městem v jakémsi oblouku a je ústím dvou místních potoků – Rtyňky a Radečky. Slovo „Úpa“ znamená „vodní tok, proud“. Jméno „Úpice“ je odvozeno od tohoto slova zdrobňující příponou „-ice“, znamená tedy „malá, nebo menší Úpa“. Někteří autoři z toho vyvozují, že šlo původně o pojmenování potoka, který se v Úpici vléval do řeky Úpy. Později se začalo užívat tohoto názvu pro osadu ležící na jeho břehu.

Město vzniklo v údolí, které je lemované lesy a výšinami, nejblíže jsou kopce Velbaba (481 m.n.m.) a Kvíčala. Při dobré viditelnosti je možné v dálce zahlédnout obrysy Krkonoš, či blízké vrcholy Jestřebích hor s nejvyšším vrchem Žaltmanem 741 m.n.m. Název Žalman pochází ze jména Sautman. Ten byl v 16. století obávaným zlodějem a vrahem, než byl dopaden v nedalekých Markoušovicích. Právě Sautman se zřejmě stal předlohou pro loupežníka z Druhé loupežnické pohádky, kterou napsal Karel Čapek a odehrává se na „Brendách“ (Čapkův název pro Jestřebí hory). 

Město Úpice má v současné době více než 5,5 tis. obyvatel a skládá se z několika městských částí, z nichž některé byly dříve samostatnými samosprávními celky – Radeč a Sychrov.

Úpice samotná i obce v jejím přímém sousedství jsou protkané příběhy a pohádkami jejichž vášnivou sběratelkou byla maminka sourozenců Čapkových, Božena. Tato místa jsou také úzce spjata s mnoha postavami z děl sourozenců Čapkových (Heleny, Josefa a Karla). Pouť obětavého pana Kolbaby z pošťácké pohádky například vedla přes nedaleké Zálesí (Batňovice) a skončila v Libňatově, kde svoje psaní nedočkavě vyhlížela neuvedená adresátka Mařenka, ze sousedních Havlovic potom pocházel vodník Joudal, kterého loupalo „reuma“ a trpěl rýmou. Poctivý tulák pan Král zase čekal v Úpici na pána, co honil svůj klobouk a byl zatčen strážníkem Bourou z Úpice, který zde skutečně působil.